Přesto se obavy z narušení trhu v důsledku politiky, která má stimulovat investice do energetické transformace a kterou v srpnu 2022 podepsal prezident Joe Biden, zmírňují. Ostatní země si uvědomují, že musí tento plán přizpůsobit.
Pomohla ochota Bidenovy administrativy vyjednávat o balíčku daňových úlev a dalších opatření v hodnotě 370 miliard dolarů. To zmírnilo obavy hlavních spojenců USA, že je legislativa, která má podpořit výrobu ve Spojených státech, vyřadí z trhu.
Soul například usilovně a se slušným úspěchem lobboval za to, aby elektromobily vyráběné v Jižní Koreji a prodávané ve Spojených státech měly nárok na daňovou úlevu ve výši 7 500 USD v rámci IRA. Austrálie uzavřela v květnu s Washingtonem dohodu o kritických nerostných surovinách, která otevírá cestu k tomu, aby společnosti dole pod zemí získaly přístup k finančním výhodám legislativy, zatímco Evropská unie o těchto a dalších otázkách stále jedná.
Tento pokrok umožnil, aby se projevila skutečná síla zákona: jeho schopnost uvolnit soukromý kapitál pro zelené výrobky. IRA obsahuje daňové úlevy, které mají stimulovat poptávku spotřebitelů po všem, od elektromobilů po tepelná čerpadla, a fondy, které mají povzbudit podniky k činnosti. Za prvních 12 měsíců platnosti zákona bylo podle Bank of America představeno více než 270 nových projektů čisté energie s investicemi v hodnotě přibližně 130 miliard dolarů.
Celkově by IRA mohl do roku 2032 podpořit investice do technologií obnovitelné energie ve výši 3 bilionů dolarů a do roku 2050 až 11 bilionů dolarů celkových investic do infrastruktury, domnívá se Goldman Sachs. To podle odhadů Labor Energy Partnership znamená nová pracovní místa – téměř 1,5 milionu nových pracovních míst v USA do roku 2030.
Je to lákavá kombinace snížení emisí, zvýšení zaměstnanosti a zvýšení produktivity, kterou by se měli snažit napodobit politici na celém světě. Trik spočívá v tom, jak to zaplatit. Je jisté, že časem by zvýšená hospodářská aktivita a s ní spojené daňové příjmy – nemluvě o katastrofách způsobených životním prostředím, které by se podařilo odvrátit, pokud by se podařilo zastavit zvyšování teplot – mohly počáteční náklady mnohonásobně pokrýt.
Problémem je, že vlády musí také prokázat, že v krátkodobém horizontu budou fiskálně odpovědnými správci energetického přechodu – zejména v situaci, kdy inflace stále hrozí a rozpočty jsou pod tlakem.
Například státní dluh Spojených států dosahuje přibližně 120% HDP, což nenabízí žádný prostor pro manévrování, a to ani před zohledněním stále častějších bojů Kongresu o financování vlády. Obrácená strana účetní knihy IRA tedy nařídila, aby velké společnosti platily alespoň 15% daň ze svých zisků, bez ohledu na to, jaké existují legální způsoby, jak snížit to, co odevzdávají strýčkovi Samovi. Zavedla také 1% daň na zpětný odkup akcií a umožnila federálnímu vládnímu programu zdravotního pojištění Medicare vyjednávat o tom, kolik platí za některé léky, a omezit výši nárůstu cen. To alespoň na papíře kompenzuje většinu hlavních nákladů zákona.
Japonsko zvolilo pro svůj zákon o zelené transformaci, který parlament schválil v březnu, jinou cestu. Jeho součástí je využití výnosů z prodeje zhruba 20 bilionů jenů (135 miliard USD) státního dluhu k nalákání 150 bilionů jenů (1 bilion USD) soukromého kapitálu v příštím desetiletí. Podle jednoho z měřítek je to obrovská částka: dluh země v poměru k HDP již dosahuje zhruba 220%, ale vzhledem k tomu, že úrokové sazby jsou prozatím stále záporné, zůstávají náklady na půjčky velmi nízké. Plán navíc počítá s tím, že ke splácení dluhu budou použity příjmy z budoucí uhlíkové daně a systému obchodování s emisemi.
Zatímco Washington se snaží urychlit poptávku po ekologických produktech vyráběných převážně pomocí stávajících technologií, vláda premiéra Fumia Kišidy má jiné představy. Více než třetinu získaných peněz hodlá investovat do technologií, které jsou buď v počátečních fázích vývoje, jako je čistý vodík a čpavek, nebo jsou starší, ale nikové, jako je zachycování a ukládání uhlíku. Jejich úspěch při snižování emisí skleníkových plynů není zdaleka zaručen a může trvat deset let nebo déle, než budou použitelné ve velkém měřítku, takže Japonsko bude na cestě k dekarbonizaci pomalu.
EU je v obtížnější situaci, protože obecně nedovoluje svým členským zemím s různým úvěrovým ratingem a náklady na financování půjčovat si peníze jako skupina. Proto pozastavila některá pravidla zakazující státní podporu a přesměrovává část svých zbývajících prostředků z pandemie do projektů čisté energie. Jedná se o dílčí, rychlou reakci na obavy IRA. Navíc minulý týden německý ústavní soud označil za protiústavní rozhodnutí vlády z roku 2021 přesměrovat 60 miliard eur nevyužitého dluhu do svého fondu pro klima a transformaci.
Jednou ze zemí, která má dobré předpoklady k tomu, aby následovala USA ve financování opatření v oblasti klimatu, je Austrálie. Přestože inflace tam dole zůstává tvrdohlavá, Canberra má malý rozpočtový přebytek. Čistý federální dluh je relativně nízký, činí jen asi 40% HDP, a peníze se dají najít i jinde, pokud to politická vůle dovolí. Podle analytického centra Climate Energy Finance se nabízí řada možností, od omezení dotací na naftu až po zastavení některých inflačně vypadajících daňových škrtů, které mají začít platit od července příštího roku.
Ministr financí Jim Chalmers naznačil, že by mohl pracovat na pobídkách ve stylu IRA, a na začátku tohoto měsíce prohlásil, že „mohou být součástí odpovědi, ale ne celou odpovědí“ na nastartování přechodu na novou energetiku. Čísla jsou přesvědčivá: USD (65 mld. USD) by mohla přinést zhruba trojnásobek soukromých investic, jak ukazuje výzkum společností Climate Energy Finance a Climate Capital Forum.
Vláda doposud prováděla jednotlivé politiky. Poslední z nich, která by měla být představena v pátek, zahrnuje více než trojnásobné navýšení objemu obnovitelné energie a skladování na 32 gigawattů, na které je Canberra ochotna přispět, informoval ve středu místní deník AFR. Tím se urychlí plnění závazku, že do roku 2030 budou solární, větrná a vodní energie zajišťovat 82 % australské elektřiny, zatímco loni to byla přibližně třetina.
Širší australský plán by mohl nabídnout pobídky ve stylu IRA k elektrifikaci dodávek energie, automobilů a domácností, ale mohl by být také upraven tak, aby využil silné stránky země. Mezi ně patří bohatství důležitých nerostných surovin pro baterie a rozvodné sítě. Podle Chalmerse je zde také asi 10 000krát více slunečního záření ročně, než Austrálie potřebuje, a potenciál větrných elektráren na moři, který by mohl přesáhnout kapacitu současných světových uhelných elektráren. Využití toho všeho pro zpracování většího množství nerostných surovin na pevnině, rozvoj zeleného vodíku a elektrifikaci dodavatelských řetězců by mohlo zvýšit rozsah a ekonomickou hodnotu vývozu a podpořit výrobu, která se v současnosti drží na nízkých 6% HDP, což je téměř polovina úrovně z roku 2005. Dobře cílený zelený stimul v tomto směru by mohl přinést 435 miliard australských dolarů ročně, odhadují společnosti Deloitte a National Australia Bank.
Při správném postupu by to byla cenná lekce pro ostatní země, že dotace na ochranu klimatu nejsou jen honbou za Spojenými státy. A Chalmers má pravdu v tom, že samotné finanční pobídky k podpoře změny nestačí. Změna vyžaduje vše od vstřícných politik až po rozvoj vyškolené pracovní síly. Šance urychlit tempo dekarbonizace a zároveň podpořit dlouhodobý hospodářský růst by však měla být důvodem k tomu, aby se vyplatilo vypracovat komplexní legislativu inspirovanou IRA.
Zdroj: Reuters, zdroj úvodní fotografie: Logcomex
