Dále existuje záruka ve výši 100 miliard franků od Švýcarské národní banky, která podle nedělního večerního oznámení dohody není kryta vládní zárukou.

Suma 209 miliard franků představuje zhruba čtvrtinu švýcarského hrubého domácího produktu a překonává celkové výdaje na obranu v Evropě v roce 2021. Náklady na největší záchrannou operaci švýcarského podniku v historii by mohly být více než trojnásobkem nákladů na záchranu UBS v roce 2008 ve výši 60 miliard franků.

Protesty proti záchranné akci pro vysoce placené bankéře se objevily. Zhruba 200 osob se v pondělí sešlo před budovou Credit Suisse v Curychu, kde skandovali hesla jako „snězte si bohaté“ a házeli vejce na budovu umístěnou v srdci finanční čtvrti města.

„Už nás omrzelo, že když jste dostatečně velcí, získáte všechno,“ prohlásil Christoph Rechsteiner, partner daňové poradenské firmy MME sídlící v Curychu. „Během víkendu se pro vás zákon změní.“

Švýcarská vláda kromě finančních záruk také schválila změnu legislativy, která umožňuje obcházet schvalování akcionářů, a finanční regulátor Švýcarska vymazal dluhopisy Credit Suisse v hodnotě asi 16 miliard franků, aby se zvýšil základní kapitál banky.

Opravdu moudré rozhodnutí by prý podle Rechsteinera bylo nechat banky projít procesem insolvence a řešit situaci tak, jak se to dělá s každým jiným podnikem. Tvrdí, že záchrana bank nijak nepomůže malým a středním podnikům, které kvůli pandemii koronaviru také bojují o přežití. Podle něj by měla být snaha o záchranu vynaložena spíše na podporu těchto podniků, aby mohly udržet své zaměstnance a překonat současnou krizi.

I přesto, že finanční odborníci projevili frustraci, upozornili na to, že konečná cena bude pravděpodobně vyšší než vládou stanovený limit a náklady na nečinnost by mohly být mnohem vyšší.

„Omezené riziko vidím tam,“ řekl Manuel Ammann, ředitel Švýcarského institutu bankovnictví a financí na univerzitě v Sankt Gallenu, „pokud jde o záruku 100 miliard franků pro SNB. Větší riziko vidím v těch 9 miliardách franků, které vláda garantuje v případě nadměrných ztrát pro Credit Suisse.“

Ammann uvedl, že vládní záruka pro SNB by měla být částečně kryta cennými papíry a konkurzními výsadami, což by mělo zajistit, že i v nejhorším případě bude kryta bez nutnosti použití státních prostředků.

Ammann dále poznamenal, že vláda a Švýcarská národní banka by mohly z dlouhodobého hlediska získat záruku ve výši 100 miliard franků zpět, pokud by se situace v Credit Suisse zlepšila a cenné papíry by zase získaly na hodnotě.

Nepřímý průběh

V době globální finanční krize bylo UBS poskytnuto vládní pomocí v hodnotě 6 miliard franků a rizikové aktiva v hodnotě 54 miliard franků byly odděleny do fondu podporovaného centrální bankou.

Nová regulace, která byla po krizi v roce 2008 zavedena pro banky, které jsou „příliš velké na to, aby mohly padnout“, nebyla schopna čelit neustálým skandálům a otřesům ve vedení, které nakonec zničily důvěru investorů v Credit Suisse.

V rámci nové regulace pro banky, které jsou považovány za „too big to fail“, se musely přeměnit na holdingové společnosti, což mělo usnadnit jejich čistý rozpad a ochránit domácí retailové bankovní operace. Avšak i přesto se objevily neustálé skandály a otřesy ve vedení, které zničily důvěru investorů v Credit Suisse. V teorii měly být všechny ostatní části banky zlikvidovány, aby se zabránilo nebezpečí pro švýcarský finanční systém.

Nicméně, švýcarská vláda se rozhodla neimplementovat tuto legislativu a namísto toho prosadila fúzi. Ammann upozornil, že tento zjevný nedostatek důvěry vlastních pravidel by mohl být pro jedno z předních světových finančních center velmi drahým problémem.

„Vláda nyní musela zachránit obě švýcarské banky,“ konstatoval. „Taková bilance není pozitivní.“

Zdroj: Bloomberg